Naposledy jsem stála na sjezdovkách na základní škole. Tehdy jsem nechtěla šlapat kopec, a tak přestože jsem neznala ani základy lyžování, při rozdělování do skupin jsem se zařadila mezi ty, kteří už lyžovat umí. Vždycky jsem se nějak doplácala dolů. Ale že bych se naučila lyžovat, to se říct nedá.
A protože se mamka od loňské zimy odhodlávala začít lyžovat, přidala jsem se k ní a věci se daly do pohybu. Nastal čas stát znovu na lyžích.
Naše velkolepé poprvé
Ačkoli letošní zima napřed sněhu příliš nepřála, jednou v lednu se na nás usmálo štěstí a vyjeli jsme do Paky. Je tam taková krátká, řekla bych, že černomodrá sjezdovka. Nahoře sešup jako prase, dole pohodička. Ale jezdilo se stejně jenom po té modré části, protože zbytek nebyl upravený. A my původně ani neplánovaly platit vstupné.
Spolu s mojí sestřenicí a jejím manželem jsme zakotvili hned vedle sjezdovky, kde děti jezdily na pekáči. V té době byl ale čas oběda, a tak jsme tam měly klid a učily se. Všichni tři: já, mamka a sestřenice. Protože mi to ale brzy přestalo stačit (a navíc fakt nesnáším šlapání kopce), přesvědčila jsem mamku, že se to lépe naučíme na normální sjezdovce. Bylo tam pár lidí, a tak jsme nasedly na kotvu, nahoře se vyvrátily a jely jsme.
Bylo to super! Tedy, nešlo mi zatáčet na jednu stranu a brzdit, ale to mi nevadilo. Na jedné straně jsem se občas vysekala a dole byl stejně kopec nahoru, takže jsme nenajely do lidí. Naopak, i když jsem to nechala rozjet, stejně jsem ten pitomý kopec musela šlapat!
Nakonec mi už modrá část přestala stačit, a protože někteří vyjížděly sjezdovku až nahoru, přidala jsem se k nim. Stoupala jsem výš a výš a byl to příšerný pohled, ale nic se nevyrovná tomu vidět ten sešup ze shora. Fuj. Hrůza. No, černá sjezdovka.
Tedy, černá zledovatělá sjezdovka s ledovými hrudkami. To jsem zjistila hned, jak jsem se vysekala. Pod tenkou vstvou prašana byl led, takže i když jsem zatáčela, stále mě to táhlo dolů. le byl to zážitek, o tom žádná! Hned jsem vyrazila nahoru ještě jednou.
Konečně na hory
O nějaký čas později jsme vyrazily už jen já a mamka do Pasek nad Jizerou. Cestu autem charakterizují slova dlouhá, zasněžená a neudržovaná. Koneckonců jsem poprvé viděla modrou kulatou značku s autem a sněhovou vločkou. Říkala jsem si, jestli neznamená, že máme mít řetězy, a taky že ano. Proto nebyla udržovaná. Byli jsme v KRNAPu.
Zvyklé z Paky na pár aut jsme ohromeně civěly na ceduli s pěti parkovišti, z nichž jedno už bylo plné a na dalších auta parkovala všude možně. Nakonec jsme sehnaly místo a vydaly se na sjezdovku, která sice byla hezky udržovaná a dlouhá, ale vedle kolem restaurace, kde chodili lidé, a končila prudším sešupem, kde se tvořila fronta na lanovku.
Mamka z toho byla vyjukaná a já popravdě také. Nebyly jsme ani zdaleka tak dobré, abych tu někoho nepřejely. Jenže už jsme byly tady a jak jsem podotkla, byla to daleká cesta. Nechtělo se mi vracet s prázdnou. Takže jsme si koupily čtyři hodiny a jely jsme.
Napřed jsme se obě bály sjez k té frontě na lanovku, a tak jsme si lyže nazuly až tam. Vyrazili jsme na modrou, která je až na pár úseků velmi mírná, držely se u sebe a společně se učily. Já se naučila zatáčet i na druhou stranu, a když jsem mamce vysvětlovala, jak na to, ještě víc jsem se zlepšila. Nikdy jsem si nemyslela, že to zvládnu tak rychle! A mamka už také zatáčí na jednu stranu.
Na konci našeho ježdění jsem už hravě zvládla sjet z toho prďáku k lanovce a prudce zastavit přímo na konci fronty, a tak jsem vyrazila na vedlejší červenou sjezdovku, která tedy byla mnohem prudčí a bolely mě z ní nohy, ale zase to byl větší adrenalin. Ani jednou jsem nespadla, což mě tedy ohromně překvapilo.
Vždycky to jde, když se chce
Zítra se chystáme na Kněžický vrch. Nemá to být tak prudké, ale mají tam červenou a mamka se tam doučí, co potřebuje. Lyžování mě fakt chytilo. Například běžky mě moc nebaví, protože nesnáším šlapání kopců, takže jsem si je užívala vždycky jen z kopce. U sjezdovek to ale jinak než z kopce nejde, což je obrovské plus!
Takže i když je někdo naprosté poleno, stačí několik dnů na sjezdovce a všechno se naučí. Stačí chtít.
Konečně mám důvod těšit se na zimu :).
