Až dosud jsem s ním dělala tajnosti. Zmínila jsem se o něm jen v souvislosti, že jsem vymyslela produkt a že bude hotový v listopadu. Tedy, na začátku listopadu. Takže jsem se o týden zpozdila. Ale makala jsem na něm ve dne v noci do roztrhání těla, to mi věřte. Důkazem budiž bolest mých zad při krčení se během focení zboží a utrpení mojí nové tiskárny. Protože e-shop je práce. Ne že ne.
Jak to celé začalo
Pojďme společně nahlédnout do daleké minulosti. Psal se rok 2022, konkrétně mrazivý únor, a já jsem v úkrytu před dinosaury napsala tento článek. Psala jsem v něm o zoufalství, které se mě zmocnilo poté, co mě angličtí dinosauři podvedli a plánovali mě stáhnout z kůže. Při cestě trajektem jsem se rozhodla vrátit se do Čech, a zároveň mě (konečně!) napadlo zboží, které bych mohla prodávat v e-shopu.
Poté jsem se vrátila, založila internetový obchod a všechno šlo jako po másle.
Kéž by.
Představy o produktu
Napřed jsme plánovali prodávat cukry. To byla asi jediná představa, která nám vydržela déle než týden. Našli jsme na internetu hromadu alternativních sladidel, která bychom všechna nabízeli na našem e-shopu. Jenže se objevily problémy: cena, skladování, hygienické podmínky, kontroly, balení. Přesně v tomhle pořadí.
Řekla bych, že je to takhle se vším. Člověk se do něčeho nadchne a nevidí, co to obnáší. Až co začne plánovat, dovídá se o potížích, které danou věc neodlučitelně provázejí, a buď se jimi rozhodne protlouct, nebo jde o dům dál.
Naše další zastávka se nazývala čaje. Upřímně řečeno, ještě mě tenhle nápad neopustil, akorát si myslím, že je to pro začátek příliš velké sousto. Opět: cena, hygiena, skladování, balení. Abychom na tom totiž něco vydělali a přiblížili se cenám konkurence, museli bychom nakupovat přes Alibabu. Kromě té postavy z pohádky se jedná o čínský velkoobchod, v němž prodávají snad úplně všechno – ovšem aby se to vyplatilo, tak ve velkém. V galonech, bednách, pytlech.
Takže moje peníze vydělané v Anglii by pokryly zhruba čtyři druhy sypaného čaje, a to bez dopravy a cla. Nejsem zase tak šílená, abych si brala půjčku na něco, co jsem nikdy nedělala a ani nevím, jak to funguje.
Čaje jsme tedy opět zavrhli a poté se dlouho žádný nápad nedostavoval. Čekal až na to chmurné ráno v trajektu.
Dopisní papíry. Ta myšlenka mi proletěla hlavou během bezúčelného pozorování zamlženého moře. Dopisní papíry jsou minulostí, ozvalo se hned mé racionální já. Něco ve mně už ale tu myšlenku přijalo a drželo se jí jako klíště.
Jestliže je dopisování minulostí, udělám z něj přítomost. Není snad posláním obchodníka vytvářet trendy, měnit svět? A toho může dosáhnout jedině skrze své zboží.
Cesta za e-shopem
Nalezla jsem díru na trhu. (Tedy ano, nějaké dopisní papíry na trhu existují, ale rozhodně jich není tolik jako cukru nebo čajů.) Po schválení rodiny, že je to dobrý nápad, jsem se vrhla do kreslení prvních návrhů. Nechtěla jsem totiž prodávat dopisní papíry s obrázky staženými z Googlu nebo z fotobanky, plánovala jsem je kreslit ručně, a k tomu mi skvěle posloužil grafický tablet z doby, kdy jsem se snažila nakreslit grafickou novelu.
Každý návrh prošel důkladnou korekturou ze strany rodiny – a že jsou přísní, to vám tedy povím. Finální verze tak mnohdy ničím nepřipomínala tu první. V kreslení jsem pokračovala i po návratu do Čech, kdy jsem si začala hledat práci, protože si uvědomuji, že e-shop nepřináší výdělek okamžitě.
Čas utíkal nějak moc rychle. Najednou byl říjen a já si uvědomila, že jestli chci začít inzerovat dopisy Ježíškovi, měla bych mít všechno do listopadu hotové. Což o to, dopisy Ježíškovi jsem měla nakreslené už dávno, ovšem e-shop dosud neexistoval. Byl jen na papíře v dokumentu Analýza konkurence a ceny zboží, kterou jsem vypracovala ještě v Anglii.
Rozhodla jsem se tedy už déle neotálet a vrhnout se na finální realizaci mého projektu.
Kolik práce stojí e-shop
Založení a řízení e-shopu je neuvěřitelně zdlouhavý a složitý proces. A to i když si vyberete e-shopovou šablonu jako já na Upgates a neprogramujete celý web samy. Nevím, jak vy, ale já si myslela, že se udělá pár kliků a je vystaráno. Práce maximálně na dva na tři dny.
Takže pro ty, kteří si myslí totéž, ještě jednou zopakuji: e-shop neuděláte za tři dny. Mně se to povedlo za měsíc, a to mi pomáhal bratr a brala jsem si v práci e-shopové volno. Možná se někdy dopracuji k té původní představě bezstarostného člověka s notebookem na pláži, ale potrvá to roky. E-shop totiž v počátku znamená jen práci, stres, práci, unavené oči, bolavá záda, bolest hlavy, další práci – a pozor, mizivý výdělek.
To, jestli Váš produkt na trhu uspěje, se nedozvíte hned, když o Vašem obchodě nikdo netuší, ale až ho dostanete mezi lidi, což může trvat měsíce, roky. Záleží, jak moc se činíte, kolik se toho naučíte o propagaci a jaké máte štěstí. Já s tím teprve začínám, takže těžko říct.
Můžu ovšem mluvit o tom, co jsem již zažila, a to je fotografování produktů. Fotky prodávají, a proto je nesmírně důležité mít je kvalitní a pěkné na pohled. A já jsem perfekcionistka, takže když se do něčeho pustím a baví mě to, udělám to na sto procent, i kdyby mě to mělo zabít.
Vytiskla jsem všechny dopisní papíry ve všech verzích, které nabízíme – od A5 bez linek po linkovanou A4. (Více práce, než si myslíte.)
Rozdělila jsem je na deset a deset vzorů. Půlku jsem se vydala fotit do přírody, musela jsem najít ta správná místa a bojovat s otravnými stíny z nízkého slunce. Druhou půlku jsem fotila doma na hodícím se pozadí a se zakoupenými rekvizitami. (Mnohem více práce a bolavých zad, než si myslíte.)
Bratr fotky upravil. (To jediné moc práce nedá. Vím to, protože jsem upravovala fotky barevných obálek.)
Výsledek dopadl takhle:
Tyto a další fotky jsem poté nahrála na zkušební verzi e-shopu k jednotlivým položkám. To však není všechno. Musela jsem přidat popis, a to bych nebyla já, abych u každého zboží nenapsala něco jiného. Dále bylo potřeba vyplnit SEO, což je důležité pro vyhledávače, aby zobrazovaly můj web na lepších pozicích, doplnit konfigurace, doporučené produkty, prodejní cenu, výrobní cenu, dopravu, platby…
Upřímně, teď se divím, že jsem to za ten měsíc stihla.
Stal se zázrak
Když jsem za e-shop zaplatila a přesunula ho na zakoupenou doménu www.loveletters.cz, bylo ještě potřeba změnit další věci, které mi předtím zůstávaly skryté. Musela jsem dokonce trochu programovat! Já, která nikdy neprogramovala. A musela jsem psát na podporu, aby mi zřídili emailovou schránku, a na platební bránu žádat o cenovou nabídku! Já, která nemám ráda nepřímou komunikaci. Bylo potřeba zřídit si stránku na FB a Instagramu a přidávat tam příspěvky! Já, která se stydím ukazovat svou tvorbu cizím lidem.
Musela jsem se přemoct. Od začátku jsem věděla, že mít e-shop s vlastnoručně kreslenými dopisními papíry znamená ukazovat svou tvorbu ostatním lidem. Tak nějak jsem s tím byla smířená. Ale když jsem omylem sdílela příspěvek na Instagramu i na svém soukromém profilu, bylo to jako křest ohněm. Teď už zvládnu všechno, říkala jsem si.
Nejvíce mě ale udivuje, že jsem u Love Letters vytrvala. To je vhledem ke skutečnosti, že každou chvíli dostávám nové nápady, malý zázrak. Zároveň to ale může být znamení. Vytrvala jsem z nějakého důvodu, pro nějaký účel, který mi zatím zůstáva skrytý za oponou budoucnosti. Proto si myslím, že Love Letters má budoucnost.
Tvořte ji spolu s námi.
