Po zničení mého cíle provozovat vlastní autoškolu jsem začala jako každý normální člověk prolézat inzeráty na nabídky práce. Bohužel mě tam nic nezaujalo. Ani inzerát na zapojování internetu, který provázel mé melancholické večery v Anglii. Pusto prázdno. Řidič kamionu. Skladový manipulant. Sociální pracovnice. Prodejce Vodafonu a realitní makléř. Díky návštěvě v autoškole jsem se ale dozvěděla, že pro Samohýla, kde jsem kdysi brigádničila ve skladu, jezdí i dodávkáři. Začít v Česku staronovou prací se mi najednou nezdálo jako špatný nápad.
Krátká vložka – proč nechci řídit kamion
Shrnu vám to v několika bodech:
- Zkušenost z Anglie mi tuto práci zhnusila, možná mě dokonce traumatizovala
- V Čechách jsou příšerné silnice
- Je to stresující práce vyžadující specifický životní styl a oběti, které nechci přinést
Když jsem si měnila řidičák na Český, dozvěděla jsem se dvě překvapivé zprávy: Zaprvé jsem tu bez práce získala řidičák na traktor, který dostanou všichni s oprávněním na náklaďák. Wow, můžu orat! Sice to neumím, ale můžu. Zadruhé, protože se profesní školení píše přímo do řidičáku, musím si každých pět let měnit řidičák. A to i když na žádné školení chodit nebudu a nechám si ho propadnout, prostě jenom proto, že mám v řidičáku kategorii C a CE. Do prkýnka dubovýho.
Kontakt a čekání
Zpět k Samohýlovi a dodávce. Bohužel nedávali inzerát na internet, takže jsem si nebyla jistá, jestli hledají nové zaměstnance. Jediná možnost, jak to zjistit, znamenala navštívit jejich stránky a v sekci kariéra odpovědět na pracovní dotazník. Vypiplala jsem si životopis, napsala motivační dopis a zaškrtla, o jakou práci mám zájem. Pak už zbývalo jen čekat.
A čekat.
A čekat…
Přestalo mě to bavit. Po čtrnácti dnech se na internetu znovu objevil inzerát od Starnetu na zapojování internetu a já na něj odpověděla.
A čekala…
Ne však dlouho. Zhruba za týden mi ze Starnetu volali a domluvila jsem si s nimi schůzku. Ou yeah! Budu lézt po střechách a instalovat anténky. O tom ale příště. Vraťme se k Samohýlovi. Nakonec mi totiž zavolali.
Po prvním týdnu zaučování ve Starnetu.
Další rozhodování
Co jsem dělala? Chvíli jsem si s panem Zechovským (který měl stejné příjmení jako můj spolužák ze ZŠ a zněl mladě) povídali o podmínkách. Prý bych se měla zastavit a všechno by mi ukázal včetně flotily vozidel. Jít tam by pro mě ale znamenalo těžší odmítání, a tak jsem se alespoň zeptala na plat. Řekl mi, že si řidiči kamionu vydělají 125 Kč na hodinu plus obědy.
Počkat – já nechtěla řídit kamion!
Počkat – 125 Kč na hodinu na kamionu?!
Poté jsme si vyjasnili, že sice mám řidičák na kamion, ale chci řídit jen dodávku. Řekla jsem mu ale i o nabídce, která přišla jako první, a uvědomila ho o tom, že si Samohýla nechávám jako zálohu. Upřímně řečeno si ale nemyslím, že bych pro ně někdy jezdila. Jaká je minimální hodinová mzda v ČR? Vygooglila jsem si to: 96,40 Kč. Takže když na kamionu platí 125 Kč, na dodávce nejspíš stovku. A za minimálku bych nepracovala ani v Anglii – kde činí v přepočtu 285 Kč.
Nechápejte mě špatně. Dostávat Anglickou minimálku v ČR, výskala bych si a skákala na ulici panáka. Možná ho i vypila. Pobírat minimální mzdu v Anglii ale není vůbec žádná výhra, protože musíte počítat s mnohem vyššími výdaji pro život. Například za maličký pokoj, kde bylo v létě vedro a v zimě kosa, jsem platila v přepočtu 12 000 Kč.
Informace o platu mi dost usnadnila rozhodování mezi rozvozem granulí u Samohýla a instalací internetu u Starnetu, takže na mě nepadla tíha jako při rozhodování o odjezdu z Anglie. Každopádně ani v druhém případě jsem neuspěla při hledání práce – respektive jsem ji odmítla. A pak že neumím říkat ne. Bývávalo… Teď mám spíš problém říkat ano. Možná bych si měla pustit film Yes man.
Díky Starnetu ale svítalo na lepší časy. Už jsem se u nich týden zaučovala a připadalo mi to fajn. Vy ale narozdíl ode mě vidíte do budoucnosti. Starnet bude teprve třetí kapitolou příběhu o čtyřech dějstvích. Já to v tu chvíli ovšem netušila, po první zdolané střeše jsem byla natěšená jako šprt do školy… no a potom to nějak nedopadlo. Čelila jsem zatím nejtěžšímu rozhodování v souvislosti s prací, ale o tom až příště.
