Nový život s sebou přináší i nové auto – tedy alespoň v mém případě. Bez auta bych se neobešla, i kdybych ho nepotřebovala. Moje představy o něm ale prodělaly dlouhou cestu plnou zoufalství ze zahlcení informacemi, zjištění, že co člověk to názor, i naprostou změnu jeho původního účelu.
Počáteční představy a mužský pohled
O tom, jaké auto si pořídím, jsem přemýšlela už v Anglii – koneckonců jsem si na něj poslední půlrok vydělávala. Pozemek byl zaplacený včetně dluhů bratrovi, domeček na papíře postavený, zbýval tedy poslední cíl, a to auto bez leasingu.
Nutno podotknout, že jsem nevybírala jako typická žena, čili podle barvy a tvaru. Pročítala jsem objem motoru, dostala se na počet kW, zkoumala objem kufru, světlou výšku podvozku, zjišťovala si, jaké značky ojetých aut jsou kvalitní.
Ano, kupovala jsem ojeté auto. Můj rozpočet 250 000 Kč by mi v dnešní době nezajistil ani novou Dacii. Ačkoli jsem si vydělala víc peněz, nechtěla jsem je všechny utratit za auto. Zároveň jsem ale po zkušenostech z Anglie odmítala koupit levný vůz, jehož opravy by se mi následně podívaly pěkně hluboko do kapsy. Jediným logickým východiskem bylo pořízení zánovního auta.
Pár vět o mém ex
Představte si, i v Anglii jsem měla auto! A co víc, nenapsala jsem o něm článek. Možná právě z nedostatku popularity se mi můj roztomilý bavoráček za 60 000 Kč při cestě do Čech dvakrát téměř rozpadl. Měla jsem ho ráda. Ale ještě raději jsem ho měla, když jsem ho po roce za poloviční cenu prodala Kamilovi. Mohla jsem se v něm dál vozit a nemusela platit servis.
Trable se značkami
Nuže, bylo vyřešeno, že chci zánovní auto. Ale jaká značka je nejlepší? Od Toyoty Auris jsem se přesunula ke Hyundaiy i30, potom chvíli vedl Yety, přemýšlela jsem i nad Suzuki S-cross, zatoužila po Octavii Scoutu… Všechny tyhle značky a typy byly podle internetu spolehlivé, jenže podle Kamila se na autoškolu hodil nejvíce onen Hyundai, a tak jsem u něho zůstala do doby, než jsem v Čechách zjistila, že autoškolu dělat nebudu. O tom zase jindy.
Najednou jsem nemusela kupovat Hyundaie, paleta aut se mi rozšířila i na moje oblíbené SUV. Ráda totiž sedím vysoko. Jenže ta spotřeba… Zároveň jsem se ale dívala po práci. Respektive jsem odpověděla na dva inzeráty a z obou se mi ozvali nazpět, očividně zaujatí praxí ze zahraničí. Podrobnosti popíšu zase v jiném článku, ale hlavní je, že jsem se rozhodla zapojovat internet. Jako OSVČ. Vlastním autem. Autem, do kterého se vejdou kabely, antény, výložníky, vrtačka a skládací žebřík.
Takže kombi. A bylo to tu zase. Jaká značka? Jaká spotřeba? Jak velký kufr? Kolik kilowatů? A proč jsou sakra všechna auta tak drahá?
Ženský pohled
Pohltilo mě zoufalství. Čím dál víc jsem neveděla, s každu novou nastudovanou informací jsem si byla stále méně jistá. Například jsem zjistila, že nejde jen o kW, ale ještě o točivý moment, který jsem vůbec nepochopila. Výběr auta mi pro laika přijde jako sázka na správného koně: nutnost spojit všechny možné informace v celek, který mi prozradí, jestli kůň zvítězí.
Jenže jak jsem řekla, jsem laik. Nerozumím točivému momentu, a kdykoli slyším, v kolika otáčkách zabírá turbo, mám chuť něco rozmlátit. Vytáčí mě tátův kamarád mechanik, který mi na otázku, s jakým autem se dobře předjíždí, neustále doporučuje motorku. Ale zároveň jsem žena – takže mám skvělou výmluvu.
Po prvních dvou návštěvách bazaru, které mě naprosto zdeptaly, jsem se rozhodla kašlat na mužský pohled. Takže když mi tatínek našel krásného zeleného Rapida s tím, že mi zbytek nad 250 000 Kč doplatí, neváhala jsem. Má to tříválec – no a co? Je krásně zelený. Má o čtyři vteřiny rychlejší zrychlení než naše Sandero, a o to mi šlo. Předjíždí jako divé, i když má čtyři kola. A hlavně má málo najeto a je po prvním majiteli, který s ním jezdil jen do práce a na nákupy.
Postrádá sice tempomat, který jsem chtěla, ale na druhou stranu s ním zase po dálnici příliš jezdit nebudu. Už jsem si na něho nakoupila množství autokosmetiky, aditiva, vaničku do kurfu se vzorem auta a psí pelíšek na zadní sedadla, aby všude nelítaly chlupy. Při přepisu auta v Semilech jsem se ztrapnila jako ženská, která jde prvně sama přepisovat auto, ale aspoň jsem pánovi prodloužila život. Teď už jen přidělat dozadu kouli a bude vystaráno.
Rozhodla jsem se ale Rapida do práce nebrat, protože by byl rychle špinavý, zaprášený a měl mnoho najeto. Místo toho si vezmu mámino starší Sandero a vyndám z něho zadní sedadla. Rapida budeme používat jako rodinné auto, což je přesně to, co si zaslouží.
