Jak se mi povedl návrat do Čech

7.8.2022. Legendární datum stejně jako 7.12.2018, kdy jsem plna přehnaných očekávání, jak je mým zvykem, přiletěla do Anglie, jsem konečně také odletěla. Natrvalo, říkám všem. Ačkoli jsem návrat plánovala od dubna, pokazilo se, co se dalo.

Co se ve zkratce pokazilo

  1. Kamil byl naštvaný, že odjíždím
  2. Zcela nevinně jsem se spřátelila s několika chlapy, kteří mě náslědně chtěli ošukat
  3. Dva týdny dopředu jsem dala zákazníkům vědět, že odcházím, a stejně mi ani jeden nedal dyško
  4. Polák mě chtěl ošukat nebo mi aspoň prodat trička
  5. Na rozlučkovou party přišel člověk, kterého tam nikdo nechtěl, začal říkat věci, které nikoho nezajímaly, chtěl se rvát a nakonec všechny vystrnadil, i když se snažili vystrnadit jeho. Když všichni odešli, vyhodila jsem ho a překvapivě mě poslechl (asi úspěch). Potom se někteří vrátili.
  6. Na rozlučkovém večírku jsem se opila jako prase a ukazovala všem kozy a pudel. Petr mě následně do pudele střelil kuličkovkou z airsoftu.
  7. Musela jsem Kamila málem prosit na kolenou, aby si stáhl covid pas, který vyžadovali v eurotunelu, a když jsme ho tam chtěla nahrát, už ho nepotřebovali
  8. Polák mě chtěl ošukat
  9. Můj precizní plán nepočítal s obrovskými zácpami a nestihli jsme vlak, ale pustili nás na další
  10. Ačkoli nechal Kamil před cestou auto zkontrolovat a vyšperkovat za takové prachy, že by si za ně mohl dovolit jet do Čech první třídou, v Drážďanech nám praskl zadní tlumič
  11. Protože nám praskl zadní tlumič, byl Kamil naštvaný
  12. Protože nám praskl zadní tlumič, musel u nás doma Kamil zůstat místo z neděle do pondělí až do středy
  13. Po dobu, co u nás Kamil pobýval, se bratr ukrýval u táty a kamaráda, aby se s ním nemusel vidět
  14. Mezitím jsem jela do Semil na úřady, kde jsem se málem rozbrečela na pojišťovně, kde měli nějaký problém, a problém se tím vyřešil. Zároveň jsem byla absolutně zhnusená z pracáku

Než jsem se vzpamatovala, už jsme odlétaly do Řecka, takže z pohodového návratu domů nic nebylo. Ale aby toho nebylo málo: po návratu ze Zakynthosu, kdy nás čekal teplotní rozdíl krásných 20 stupňů a v Praze jsem zmokla jako krysa v dešti, která spadne do kanálu a ještě se na ní vychčije opilec, jsem onemocněla. Jsem tu už třetí týden a ještě jsem se ani nebyla podívat u jezírka, které je celé překopané.

Ale stihla jsem skály 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.