Anglie mi dala mnoho a zdejší zkušenost mě zcela jistě posunula vpřed – nebo lépe, nastínila mi cestu, jakou se chci vydat. Zatímco dříve jsem neměla žádné životní cíle vyjma toho nejdůležitějšího, být šťastná, nyní mám poměrně jasnou vizi, co chci ve svém životě změnit.
Zdravý životní styl
Korigování času na PC
Před odjezdem do Anglie jsem považovala za nejlepší jídlo maso a dobře prožitý den byl u počítače. Po Kamilově kuchyni jsem se ovšem masa přejedla, neboť ho máme skoro každý den a například kuřecí mi už nechutná vůbec. Co se týče počítače, moje záliby se nezměnily, pořád ráda píšu, akorát si začínám uvědomovat, kolik procent času na počítači se věnuji pouze psaní. Jak dlouhou dobu trávím na Facebooku sledováním reklam, kolikrát si odskočím na YouTube zkontrolovat odběry, a co teprve kolik procent času trávím na Webtoonu čtením grafických novel nebo na ilegálních streamovacích platformách u seriálů?
Psaní mi zaplňuje nanejvýš 1/3 času stráveného na počítači. Facebook a YouTube jsem schopná omezit, ale grafické novely a seriály mě také baví, takže je nemohu zcela vyškrtnout. Rozhodla jsem se jim ale přiřadit čas těsně před spaním, kdy jsem zvyklá vzít si notebook do postele a na něco se dívat. Bude to moje odměna za lépe prožitý den. Do večera se seriálů ani grafických novel nedotknu.
Hodina pro zdraví
Ušetřený čas jsem se rozhodla investovat do zdraví a usmyslela si, že začnu věnovat hodinu denně svému zdraví. Zejména se bude jednat o sport, protože chci začít běhat. Dokonce jsem si koupila chytré hodinky, aby mi zaznamenávaly aktivitu. Pakliže bude například pršet, budu hodinu věnovat cvičení doma nebo jiným vhodnějším aktivitám. Patří sem ale také vyhledávání receptů nebo čtení knih o zdraví – nemusí to být výhradně fyzická aktivita.
Odpovědnost za své zdraví ✔
Tento bod se týká v tuto chvíli výlučně nemoci štítné žlázy, se kterou jsem se po letech monotónního braní prášků rozhodla něco dělat. Začala jsem nad touto nemocí hlouběji uvažovat a něco si o ní přečetla. Nelíbí se mi představa, že prori mě zbrojí vlastní imunitní systém, a protože podle běžných lékařů musím brát prášky nadosmrti, objednám se k MuDr. Hnízdilovi z celostní medicíny. Respektive, už jsem se objednala, ale tak dopředu neměli termíny, takže jim v červenci napíšu znovu.
Napřed jsem plánovala zvolit čínskou medicínu, protože mamce pomohla se zády, ovšem potom jsem dospěla k závěru, že moje nemoc je vážnější než houser, a proto nechci, aby mi radil člověk, který není vystudovaným doktorem. Určitě někteří terapeuti čínské medicíny mají titul, ovšem nepůsobí v našem okolí. To sice pan Hnízdil také ne, ale k celostní medicíně mě to jednoduše táhne silněji.
Jelikož se zde pracuje se změnami v životě, určitě budu muset nějaké provést, ale jsem k tomu odhodlaná. Koneckonců si spoustu změn ordinuji sama a návrat do Čech přímo vybízí k novému začátku.
Cílem v tomto případě je omezit množství léků na minimum, nejlépe je zcela vysadit.
Zdravější stravování
Jak jsem se již zmínila, vytvořila jsem si v Anglii částečnou averzi k masu. Neznamená to, že je chci přestat jíst úplně, ovšem plánuji jeho spotřebu hodně omezit a místo něho zařadit do jídelníčku zeleninu. Jelikož jsem ale člověk dost vybíravý, bude to obtížné. Zároveň však očekávám, že bude třeba upravit stravování podle toho, jaké jídlo podporuje správnou funkci štítné žlázy, takže v tomto případě počkám na stanovisko celostní medicíny.
Zeleninu a celkově jídlo bych však ráda nakupovala u lokálních farmářů, a proto se poohlížím po službách typu bedýnky nebo různé online farmářské trhy. Je to sice dražší, jsem však ochotna si za původ a kvalitu potravin připlatit.
Volný čas
Přestat skrývat své záliby
Dalším cílem, který už začínám uplatňovat zde, je přestat se stydět za své záliby. Nebát se říkat, že píšu a občas kreslím, po požádání poskytovat výtvory k nahlédnutí. Kašlat na negativní komentáře. Je to těžké, ale nebrat si je k srdci. Všechno se nemůže líbit všem.
Na podzim tohoto roku také pošlu moji nejnovější knihu do soutěže Knižního klubu.
Setkávání s lidmi
Moje záliby nepatří ke společenským a nikdy mi to nevadilo. Ani teď mi to nevadí. Na rozdíl od dřívějška si však uvědomuji, nakolik je pro člověka společenský kontakt důležitý. Nechci skončit zakrnělá jako babička, která se po odchodu do důchodu s nikým nestýkala a nyní trpí stařeckou demencí, a celkově chci najít někoho, s kým mi bude dobře.
Cílů zde mám proto hned několik: najít si kamaráda/ku; více se angažovat v městském dění; najít si společenskou zálibu. U posledního cíle už mám kandidáta na zálibu, je jím členství v divadelních ochotnících. Jsou tam lidé? Jsou! Je to umělecké? Je! A zároveň to přesahuje i do cíle číslo dva, angažování v mětském dění. Ou yeah!
Pořídit si rybičky
Jakkoli stupidně to může v hromadě ostatních cílů vypadat, je to tak. Chci začít s akvaristikou. Rybičky chová Tomáš a na první pohled mě uchvátily – dívat se na ně je mnohem lepší než televize, je to takové meditativní. Akorát nevím, kam je umístím v novém domě, když nemohou být na přímém slunci, tam totiž bude světlo všude! Ale já něco vymyslím. Ne nadarmo se říká: kde je slunce, najdeme i stín.
lépe se starat o elis a pořídit si psa ✔
Ještě že fenka Elis, která ještě žije, neumí číst, jinak by ji kleplo. Ale ono ji klepne i tak. Chci se jí totiž více věnovat, abych se připravila na pořízení (nejspíš) Zlatého retrývra. To je ovšem dlouhodobý cíl. Do krátkodobého spadá Elis, kterou chci na staré roky socializovat – pokud je to možné – a naučit několik povelů a triků. Jednoduše se na ní potřebuji naučit, jak se správně stará o psa, což – jak zmiňuji v jednom bodě zde – mi bohužel nikdo nevysvětlil. Ano, je to smutné, ale ještě smutnější je si uvědomovat, že se ke svému psu nechovám dobře, a nic s tím nedělat.
Práce
Založit autoškolu
Jedná se o střednědobý cíl, jehož uskutečnění začne volbou první práce v ČR – v ideálním případě bych chtěla řídit dodávku, abych se aklimatizovala na české řidiče. Jelikož si ale jejich chování celkem pamatuji, šlo by tento krok přeskočit a rovnou si udělat kurz učitele autoškoly a následně se nechat zaměstnat.
V našem městě funguje jen jedna autoškola, jíž vedou dva staří pánové. Respektive jeden starý pán a druhý extra starý pán. Vážně. Když jsem loni jela po náměstí a potkala vozidlo autoškoly, jelo tak divně a pomalu, že jsem byla přesvědčená, že v něm jede žák. Řídil ovšem instruktor. Tento pán si navíc v zimě zranil nohu a už skoro vůbec nevyučuje, proto má jeho společník plné ruce práce. Věřím tedy, že by mě mohli přijmout jako výpomoc a v ideálním případě bych mohla autoškolu vést po jejich odchodu do důchodu.
Tedy, v ideálním případě… Výhodné by to pro mě bylo ve smyslu již zařízených prostor a kontaktů, toť vše. Jako absolventka této maloměstské autoškoly ještě v době, kdy istruktor neřídil jako žák, vím, kolik je tam potřeba provést změn. Tím pádem by mi ani tolik nevadilo, kdyby mě nechtěli přijmout. Mám vymyšlený plán i pro tuto alternativu a výsledek bude víceméně stejný.
Chci se stát instruktorkou vlastní autoškoly proto, že mám v úmyslu pracovat sama na sebe a řízení mi jde a baví mě, takže se jako předmět podnikání nabízí samo. Ráda bych také přispěla svým dílem ke zlepšení situace na českých silnicích, která je oproti Anglii katastrofální.
Plánuji vyučovat kategorie B a BE. Motorku jsem nikdy neřídila, takže nemohu. O náklaďáku a kamionu jsem zpočítku nechtěla ani přemýšlet, poté jsem si však uvědomila, že mi nikdy nevadilo jejich řízení, nýbrž buzerace ze strany šéfa a pravidel, takže bych se skupině CE později nebránila. Zároveň chci ale nabízet spoustu kurzů pro absolventy, abych zvýšila jejich dovednosti na silnicích, např. kurz couvání, parkování, řízení ve městě, na dálnici atd.
Ačkoli na začátku budu určitě sama, později, pokud to situace umožní, bych ráda nabrala několik zaměstnanců. I můj taťka by měl zájem – a proč ne? Koneckonců, to on mě učil řídit a šlo mu to lépe než pánům z autoškoly.
Správa e-shopu ✔
Na tomto cíli už nějakou dobu pracuji, protože mě v těžkém období napadlo téma e-shopu, které splňuje vše, co si od něho představuji: je jednoduché, finančně a skladově nenáročné, kreativní, blízké mým hodnotám a do určité míry i společensky prospěšné. Oním tématem jsou dopisní papíry.
Zatím kreslím vzory, které po návratu do Čech nechám vytisknout a nabídnu je na e-shopu loveletters.cz, který teprve založím. Už mám zpracovanou i analýzu příjmů a výdajů, takže mohu s jistotou tvrdit, že nejde o projekt, který by mě finančně zajistil, rozhodně ne v úvodních fázích. Tento e-shop tedy beru spíše jako zkušenost a možnost nabídnout lidem něco, co zde chybí (zatímco na ebayi přebývá). Zároveň se to křižuje s cílem nestydět se za své záliby – koneckonců každý design kreslím sama na grafickém tabletu.
A to je vše. Stačí, že? Upřímně, když vidím tyto složité cíle pohromadě, uvědomuji si, jakou mi dá práci a sebezapření se do nich vrhnout. Nevím, jestli uspěju v jednom, a co teprve ve všech! Jedno je mi ovšem jasné: návrat do Čech je jedinečnou příležitostí ke změně a záleží pouze na mě, zda ji využiju.
Buď se posunu, nebo se stanu typickým Čechem, který na všechno nadává, místo aby se sám pokusil něco změnit. A taková já být nechci. V současné společnosti vidím napětí, rozkol, nenávist a frustraci. Nechci přihlížet, jak se to ještě horší. Válka na Ukrajině mě naučila, že každý čin, i ten sebemenší se počítá, a proto se chci stát lepším člověkem nejen pro sebe, nýbrž bych se ráda stala příkladem pro lidi, na které mám dosah. V Anglii jsem zjistila, že dovedu nevědomky vést své známé ke změně – a tak to nyní zkusím provést vědomě.
Pokud se mi podaří přesvědčit jediného člověka, aby zkusil vzít svůj život do vlastních rukou, budu mít obrovskou radost. A kdyby ne, snaha přece nekončí, dokud se nevzdáme. Tento můj druhotný cíl zároveň poslouží jako skvělá motivace pro mě samotnou, abych se snažila těchto cílů dosáhnout.
Netvrdím, že všechny zůstanou stejné. Život je změna a bylo by hloupé tvrdošíjně pokračovat v dosahování cíle, ve který jsem přestala věřit. Jediného cíle, který je nadřazený všem ostatním, se však za žádnou cenu nevzdám: být šťastná (spokojená).
