Sušení ovoce – příjemný návrat do minulosti

K 26. narozeninám mi Kamil koupil sušičku na ovoce. Respektive, jednu jsem si pořídila sama a přivezla z Čech, jenže nebyla úplně nejdražší a brzy se jí zapálil motorek. Můj původní důvod k sušení ovoce vězel v obměně jídelníčku, neboť jsem si neustále brala do práce chleba se sýrem. Ten mi postupně začal lézt i ušima, jenže jsem vybíravý člověk, a tak se příliš možností k obměně nenaskytovalo. Vyzkoušela jsem například sušené hovězí jerky, ale nebyly vůbec dobré. Zůstala jsem tedy u ovoce.

Co nejraději suším

Kamil a já milujeme sušené mango. Je mnohem lepší než to obyčejné, a to je co říct, protože obyčejné mango je taky dost dobré. Akorát drahé. Pokud tedy narazím na mango v akci, jdu sušit.

Zkoušela jsem také vysušit hrozny, abych vytvořila rozinky, je to však dlouhý proces. Na zkoušku jsem dala několik hroznů vedle již zmiňovaného manga, a když bylo mango hotové, hrozny byly stále plné vody. A to jsem nesušila na nízkou teplotu, takže bych řekla, že cenově výhodnější je si rozinky koupit v obchodě. To samé platí o citrusech.

Sušená nektarinka a broskev jsou dobré asi jako nesušené, akorát mají trochu pozměněnou chuť. Také v puse docela řežou, ale to záleží i na tloušťce jednotlivých kousků.

U ananasu také dlouho trvá, než se usuší, a po dokončení je ještě štiplavější než obyčejné. Někomu ona štiplavost nevadí, ale mě z toho pak svědí jazyk.

Hrušky bych nedoporučovala sušit, protože se tím mnohem zvýrazní jejich sladkost, zato jablka si o sušení vyloženě říkají. V jejich případě platí to samé co u hrušek, ale jablka nebývají tak sladká, takže je to spíše pozitivum. Pokud usušíte kyselejší jablko, bude ve výsledku lepší než originál.

Sušení jablek

Jablka kvůli dobré chuti a cenové dostupnosti suším nejčastěji. Navíc jsem na pěší zóně kousek od nás objevila zapadlý stánek, kde prodávají extra levné ovoce ve velkém množství. Za 2 libry jsem si tam nakoupila asi 3 kg jablek a za stejnou cenu obrovskou tašku plnou mandarinek, bylo jich tam snad třicet. Zajímalo by mě, jestli začnu kadit oranžová unka.

Sušička od Kamila je mnohonásobně větší než moje původní, která byla kruhového tvaru a sušila nerovnoměrně. Vešlo se mi do ní 12 středně velkých jablek, zatímco do té původní bych stěží namačkala tři.

skladani jablek

Jelikož mám ráda tenké křupavé plátky, krájím je na tloušťku cca půl centimentru. Také se to pak suší kratší dobu. Ale je s tím drbačka. Nakrájet 12 jablek, pak je naskládat na mřížku a nakonec je uskladnit, zabere to víc času, než by se mohlo zdát. Výsledek ale za to stojí.

pred susenim

Nastavila jsem teplotu 50 stupňů na 10 hodin, ve skutečnosti ale byla jablka usušená už po osmi hodinách. Protože se nám sušička nevejde do kuchyně, mám ji na podlaze v pokoji. Asi to není úplně bezpečné, ale jsem skoro pořád u ní a ještě nic nechytlo.

Ale dělá hluk. Oproti té původní má tato sušička větší výkon a je to slyšet. Zvyknete si na to, ale není to nic příjemného. Zároveň ale vydává teplo, takže nemusíte topit.

Jablka se mi dokončila večer a já je ještě uvnitř nechala bez sušení odpočívat do rána. Jasně, byla jsem líná a nechtělo se mi je pozdě večer vyndávat. Ale spala jsem bez hluku, což je hlavní. Ráno tedy zbývalo jen křížaly pěkně uskladnit a schovat na temné místo.

hotove-suseni

Dvanáct jablek se vejde do překvapivě malé krabičky, ale vydrží dlouho, pokud je hned nesníte. Já si beru hrst k musli do práce, takže mi tahle krabička může klidně vydržet třeba měsíc.

Pamatuji se, jak jsme doma kdysi sušili křížaly na radiátoru, podepřené židlí. Pokaždé to bla sázka do loterie, jestli je někdo shodí, ale když se zdárně usušily, milovala jsem je. Potom jsme s tím přestali, nejspíš proto, že jsme pokáceli jabloně na zahradě, a teď se k nim zase vracím. Přijde mi to pěkné. Jako takový rozumný návrat do minulosti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.