Před dvěma roky na nás vletěl covid, o němž jsem slýchala, že je rozbuškou k současným problémům světa. Že urychlí proces destrukce. Dosud jsem o něm nestačila napsat ani řádek – a už se objevila další, mnohem nebezpečnější, viditelnější a smrtelnější krize, která se sice odehrává na omezené části světa, na zbytek zemí však působí a ovlivňuje je. Ale funguje to i obráceně. A neodpustím si ještě jednu paralelu s virem, jehož název se už pomalu nesmí vyslovovat: jestliže covid je rozbuškou, Ukrajina je lékem.
Nehodlám zde řešit viníka této pro mnohé nečekané situace. Na to máme odborníky, kteří se také úplně neshodnou. Řeknu jen to, že jsem nikdy nesledovala zprávy ve velkém. Před odjezdem do Anglie mě pouze na chvíli zaujala anexe Krymu, poté jsem s Kamilem začala při každém obědě sledovat Televizní noviny, jednoduše proto, že v televizi běžely. Pozornější jsem byla ohledně covidu, zejména tedy v jeho ranných fázích a s blížící se dovolenou v Čechách. Války ve světě mě nikdy nezajímaly. Všechny byly příliš daleko. S Ukrajinou je to však jiné. Nesleduji pouze Televizní noviny, nýbrž si čtu zprávy na internetu, a to jak v češtině, tak v angličtině, poslouchám i alternativní média… Ve zkratce, tento konflikt mi není cizí. Je jak příliš blízko, tak i příliš blízký. Jako kdyby ve mně probudil paměť národa, uvědomila jsem si, že se tahle hrozba netýká jen Ukrajiny, nýbrž i mojí vlasti, potažmo celého světa. Projevuje se pocitem napětí i jakéhosi hlubokého zhrzení a rozhořčení. Ačkoli jsem nikdy nezažila komunismus a nesvobodu, covid mi ji ukázal za výlohou, kterou Putin rozbil.
Jen pro pořádek, nejsem neutrální. Dříve jsem byla, postupně jsem však dospěla k názoru, že neutralita je ta nejhorší strana, kterou si člověk může zvolit. Navzdory tomu, že slýchám různé názory, odsuzuji Rusko a stojím na straně Ukrajiny. Nechci se však v tomto článku o můj pohled přít a rvát, ráda bych se věnovala úvaze, co nám válka na Ukrajině dala.
Sjednocení
Ano, dříve rozpolcený svět se během několika dní víceméně polarizoval a strany začínají držet při sobě. Dříve myšlenkově tápající Západ si pomalu začíná uvědomovat absurditu prázdných ideologií, za nimiž roky vlekl nepřesvědčený, ale mlčenlivý dav. Green Deal a genderismus jako by v posledních dnech ani neexistovaly, s čímž souvisí…
Rozumnější cíle
Evropa si uvědomuje, že bychom se měli stát samostatnější, nezávislejší na dodávkách z druhého konce světa. Stále stoupající náklady na elektřinu, plyn a ropu spolu s chudnutím obyvatelstva tlačí politiky k rozumnějším úvahám do budoucna. Zejména co se týče vystavění jaderných elektráren na úkor větrných a fotovoltaických. Očekávám další posílení tohoto trendu i do oblasti výroby, s čímž by mohl souviset vznik aliancí se sousedními státy. Pokud politici nakonec neusnou na vavřínech, vidím do budoucna velký příklon směrem od globalizace zpět k suverénním státům. Příklad Ukrajiny nám ukazuje, nakolik v současné politické sféře chybí…
Vize
Vize potřebuje být srozumitelná a logická, a zároveň ji musí podporovat charismatický člověk, který dovede strhnout davy a bije se za svou pravdu. Který současný politik tyto chatakteristicky splňuje?
Ukrajina se bije za vizi svobodného a samostatného státu. Její obyvatelé staví barikády, blokují průjezd Ruského konvoje vlastními těly, vojáci bojují proti tak ničivé přesile… Byli by takového jednání schopní bez naděje v lepší zítřky? A z trochu jiného soudku? Dokázali by se lidé tahle semknout pro uznání 86. pohlaví? Jistě, válka tvoří hrdiny a jednání lidí za válečného stavu nelze srovnávat s vizemi během míru, koneckonců ani ta nejkrásnější vize v čase míru nedokáže převážit touhu lidí po bezpečí a svobodě při okupaci vojsky absolutistického režimu. Domnívám se ale, že vize není všechno, co činí na Ukrajině i mimo ni zázraky.
Příběh
Jakkoli směšně se to může jevit, lidé rádi poslouchají příběhy. A ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský jako bývalý herec a komediant dobře ví, na jaké příběhy lidé slyší. V situaci, na kterou ho nemohlo nic připravit, zachovává statečnost a podporu svým lidem. Ačkoli mu byla nabídnuta evakuace, zůstává v Kyjevě se slovy, že nepotřebuje odvoz, nýbrž zbraně, a to i přesto, že čelí nevídané Ruské agresi, vojsku daleko početnějšímu, než je to jeho, a uvědomuje si, že ho v případě prohry zabijí. Ukazuje světu, jak vypadá pravý vůdce, píší o něm média, která rázem obrátí představu zbytku světa o Ukrajině a Ukrajincích.
Zůstal však Zelenský v Kyjevě jen proto, že cítí jako kapitán povinnost jít ke dnu spolu s lodí? Anebo šlo o rafinovaný tah, o taktiku, jak k sobě naklonit potenciální spojence? Uvažte, jak by se Západ zachoval, kdyby Zelenský prchl? Posílali by na Ukrajinu zbraně, humanitární pomoc? Ne, Ukrajina by už patřila Rusku. Ale co kdyby zůstával schovaný někde v bunkru, odkud by vedl vojenské operace, jak by se mimochodem nejspíš zachovala většina ostatních prezidentů? Zajímali bychom se o Ukrajinu v takovém měřítku, a teď nemyslím pouze my jako bývalé země Východního bloku?
Nemyslím si. Ukrajina by byla odsouzená k záhubě a podle mého názoru si tuto skutečnost Zelenský velmi dobře uvědomoval. Aby získal alespoň malou naději na úspěch, potřeboval Ukrajině zajistit masivní podporu ze Západu, k čemuž mu velice pomohl příběh o neohroženém bojovníkovi za svobodu, o prezidentovi, který stojí za svými občany. Tento příběh Ukrajincům získal vizi boje za svobodu, díky níž se lidé a vojáci dokázali semknout a bojují odhodlaně za pomoci dovážených zbraní. Jejich příběh dojal miliony lidí, kteří demonstrují všude po světě a vyjadřují svou přízeň této dříve opomíjené zemi. Dodávají kuráž politikům v zavádění bezprecedentních sankcí proti Rusku.
Tohle všechno se mohlo stát jen díky příběhu a vizi, jen díky činům neohroženého a silného vlastence, jakým prezident Zelenský bezpochyby je.
Čím déle se Ukrajina udrží, tím větší ztráty Rusko a jeho spojenci utrpí, přesto doufám, že Ukrajina nepadne. Nezaslouží si to. Připomněla nám, že existují evropské hodnoty, které je třeba chránit, a my bychom se na oplátku měli ještě razantněji postavit na její obranu.
Sláva Ukrajině.
