Jsem hodně plánovací člověk. Jak jsem již zmiňovala v jiném článku, před řízením si vždy den předem důkladně připravím trasu, podívám se i na Street View, zatímco ostatní prostě ráno zadají do navigace PSČ a jede se. To platí i v běžném životě. Dřív jsem při psaní nechávala celému ději volný průběh, abych po dopsání knížky zjistila, že je o ničem. Někdy na výletě sice toužím jít, kam mě nohy zanesou – ale to je jen ona výjimka, která potvrzuje pravidlo.
Abych ale něco mohla plánovat, potřebuji cíl. Bez cíle se nejsem schopná hýbat, nic mě nebaví, v ničem nevidím smysl. Cíl je přesně ona motivace, kterou potřebuji (a která mě dosud drží v Anglii). Potřebuji peníze, aby… Nešlo by si říct: Potřebuji peníze, protože se někdy budou hodit. Ne, musí tam být ono určité něco, co si mohu představit a plánovat k tomu cestu.
Jsem ale zároveň člověk, který mnohokrát své plány mění. I o tom jsem už psala. Nevím, proč to dělám. Jednoduše mám nějaký cíl, plánuji jeho dosažení, přemýšlím o něm, představuji si ho – a během tohoto procesu si uvědomím, že toužím po něčem jiném. Ve své podstatě to ničemu nevadí, pokud ještě nic nerealizuji a tyhle změny se odehrávají jen v mé hlavě. Později už to bude složitější, ale doufám a věřím, že se přece jenom na konci někde ustálím a tímto neustálým uvažováním a změnami naleznu cíl, který je mi nejbližší.
V současnosti můj cíl vypadá následovně: pořídit si investiční nemovitost a založit autoškolu.
Chata
Investiční nemovitost jsem chtěla vždy, abych si zajistila pasivní příjem. Jsem dost konzervativní, takže bych nevložila hromadu peněz do něčeho, čemu nerozumím a co reálně neexistuje (akcie apod.). Nemovitost byla vždy mým favoritem, ovšem netušila jsem, jestli se vrhnout do pronájmu bytu, rekreační chaty nebo garáže. Pročítala jsem si o tom články a diskuze a zjistila, že chata je pro mě ideální. Proč?
- Dá se koupit relativně levně a svépomocí zrekonstruovat. V rodině mám spoustu manuálně šikovných lidí, například táta je elektrikář a bratranec nám bude stavět dům, takže bych je trošku využila, ale hlavně bych se moc ráda na rekonstrukci podílela. Myslím, že mě to bude hodně bavit.
- Rozumím dobré lokalitě lépe než v případě bytů. U bytů bych si musela zjišťovat, kolik je v dané lokalitě práce, jestli je tam dobrá dostupnost, zda mají lidé o život v tomto městě zájem atd. U chaty je to relativně bezpečné – v Krkonoších se u ní dveře netrhnou, a to jak v letní, tak i v zimní sezóně.
- Mnohem vyšší výnos. Když vezmu byt za 2 000 000 Kč X chata za 2 000 000 Kč, odhadem vychází měsíční zisk na 40 000 Kč v případě chaty a 6 000 Kč čistého pro byt. Ovšemže, chata se nedá pronajímat pořád, ale i tak její výnos byt převyšuje.
Pronájem chaty s sebou ale nese také víc starostí. Každou sobotu, kdy jsou rezervace, bych musela ubatovávat a odhlašovat hosty. Prát prádlo, sepisovat smlouvu o pronájmu, uklízet. Z víkendů by nic moc nezbylo. To je sice pravda, ale nějakou dobu to snad vydržím a potom bych ráda tuto povinnost přenechala za výplatu mamce, aby mohla odejít do předčasného důchodu.
S vyšším počtem rekreantů samozřejmě jde ruku v ruce riziko, že něco ukradnou, rozbijí apod., ale takové věci by měly řešit pojistka a vratná kauce. Navíc bych řekla, že takové excesy mnohem víc hrozí u nájemců bytů, protože na chatu jede člověk rekreovat. Vezme si dovolenou v práci a chce si užít, ne ničit. Ale to je jen domněnka.
Co se týče garáže, pořizovací cena je samozřejmě nižší, ale jejich boom už pominul. Doby, kdy stála garáž ve velkém městě 200 000 Kč jsou minulostí, v dobré lokalitě se šplhají i přes půl milionu. A když potom takovou garáž pronajmete za 2 000 Kč měsíčně, navíc nájemci, který se po pár měsících vystěhuje, nebo smlouvá o ceně a chce ještě levnější nájem, to se vám nevyplatí.
Takže chata je pro mě jasným favoritem. Ještě jsem uvažovala o pronájmu komerční nemovitosti, ale když jsem viděla v centru Prahy k prodeji trafiku za 500 000 Kč, navíc s bankomatem a reklamou, které přináší měsíční příjem samo o sobě, usoudila jsem, že i zde číhá spousta nebezpečí, o nichž nevím.
Autoškola
Ano, vím. Založení autoškoly nebude byznys století. V současnosti jich je spousta a Kamil má známého instruktora, podle jehož slov je to tak tak na uživení, pokud nevyučujete náklaďák. A ne, náklaďák vyučovat nechci. Proč se tedy vrhám do tak neperspektivního byznysu?
Protože mi nejde o to, aby byl perspektivní. Od své budoucí práce očekávám následující:
- Aby mě bavila. Řízení miluju a představa, jak někoho učím řídit, je pro mě lákavá. Mám také spoustu nápadů, jak oživit nudné vyučování předpisů, a sám fakt, že mě tyhle věci napadají a usmívám se u nich, o něčem svědčí. Navíc jsem trpělivý člověk a nekřičím, takže bych mohla být jako instruktorka oblíbená :D.
- Aby mi nesebrala mnoho času. Určitě jsou období, kdy se hlásí spousta žáků, například prázdniny, ale jinak se tam moc dveře netrhnou, obzvlášť v malých městech. Navíc si sama mohu určit, kdy chci jezdit, samozřejmě po domluvě se žáky. Ale není tam fixní pracovní doba, pokud jezdím sama za sebe.
- Aby to nebylo pořád jedno a to samé. Každou chvíli jiná pracovní doba, různí lidé, odlišné situace na silnicích, různé tréninkové trasy, střídání teorie a praxe, vyučování jak začátečníků, tak i zkušenějších (kondiční jízdy, přívěs…), papírování a řešení daní… Nepřijde mi to jednotvárné.
- Abych pracovala sama na sebe. Nechci nikoho poslouchat ani nikomu rozkazovat. Nemůžu být zaměstnanec ani majitelka firmy. Jediné, co mi zbývá, je živnostenský list a nula lidí pod sebou.
Napadlo mě také pořídit si vlastní dodávku a vozit pro DHL a podobné firmy – ALE: spousta hodin, spousta vykládek, spousta nasraných lidí včetně mě. A ještě jeden nápad, který mě svého času uchvátil: obchod s kvalitními potravinami, jehož heslem by bylo „nejsme skládka Evropy“. Začínala bych s mozzarelou, a to proto, že tady v Anglii se dá vynikající buffalo mozzarela koupit za 60 Kč, zatímco ta, kterou jsem v českém online obchodě koupila za 85 Kč, chutnala podobně jako z Penny za dvacku. V tomto stylu podnikání se ale absolutně nevyznám, vyžadovalo by to spoustu peněz, jednání z lidmi a stresu, takže si radši na ty české hnusy zvyknu.
Autoškola vyhrává na plné čáře. Je jednoduchá, časově nenáročná, a zároveň zajímavá. Navíc instruktor, který mě vyučoval v Lomnici, půjde brzy do důchodu a schodou náhod je to táta mamčiny kamarádky, které odmalička říkám teto. Rozhodně mi dá cenné rady, pokud ho požádám, a možná bych mohla převzít nájem jeho provozovny… I když teď mě napadá, jestli není jeho. Hm, v tom případě bych platila nájem jemu. I kdyby ne, věci se nějak vyvrbí, tím jsem si jistá.
Plán
Pokud jste si všimli, nejde mi o výši výdělku. Energie v novém domečku jsme spočítali na 500 Kč/osoba/měsíc v létě. Co se týče zimy, těžko říct, ještě jsme nikdy netopili dřevem. Ale jde o jeden z nejlevnějších způsobů vytápění, který se navíc bude dělit čtyřmi, takže ani to nebude kdovíjaká darda. Nemluvě o tom, že dům bude zateplený a od táty moc dobře vím, jak dlouho se v takovém domě teplo drží.
Jestliže energie přes léto a zimu zaokrouhlím na 1 000 Kč/měsíc a částku za jídlo pro moji maličkost zastavím na 2 500 Kč/měsíc, přidám 500 Kč/měsíc na jiné věci (drogerie, oblečení – moc toho nekupuji), vychází mi výdaje na 4 000 Kč. Samozřejmě do toho ještě musím počítat mobil, povinné ručení na auto a peníze na zábavu, ale zatím si nedokážu představit, kolik to tak může být. Pakliže ale budu naprosto šílená a částku 4 000 Kč si zdvojnásobím, vychází mi výdaje na 8 000 Kč, což je pořád víceméně polovina minimálně mzdy.
Teď se vrhneme na úvahu o výdělku v autoškole. Na internetu jsem našla minimální počet hodin pro žáka sk. B (jedná se o vyučovací hodiny – 45min, dolů proto uvádím počet skutečných hodin):
Teorie
5 hodin : výuka předpisů o provozu vozidel
1 hodina: výuka o ovládání a údržbě vozidla
3 hodiny: výuku teorie řízení a zásad bezpečné jízdy
1 hodina: výuku zdravotnické přípravy
1 hodina: opakování a přezkoušení
Dohromady 8,25 h
Praxe
28 hodin: výcvik v řízení vozidla
2 hodiny: výcvik praktické údržby
4 hodiny: praktický výcvik zdravotnické přípravy
Dohromady 25,5 h
Teď si ještě rozdělím individuální a skupinovou výuku. Do individuální zde počítám pouze oněch 28 vyučovacích hodin jízdy, což vychází na 21h/osobu. Skupinová výuka by zabrala 12,75 reálných hodin.
Ceny autoškol se v mém okolí pohybují v rozmezí mezi 13 000 Kč – 15 000 Kč, a to jak ve větších městech, tak i ve městech podobné rozlohy jako Lomnice. Nepočítám zde s rychlokurzy, které jsou mnohem dražší. Budu levná a naúčtuji si 12 000 Kč. V následujícím příkladu počítám s 6 žáky/měsíc.
Těmto žákům v měsíci věnuji 126h individuálně a 12,75h skupinově, čili dohromady 138,75h. (Běžný pracovní týden trvá 40h, což měsíčně dává přes 160h.) Výdělek za těchto 6 studentů by činil 72 000 Kč. Od toho musím samozřejmě odečíst naftu, pojištění auta, nájem provozovny (nemůže činit víc než 5 000 Kč), spotřebovanou elektřinu a částku na opravy vozu. Teď hodně střelím do prázdna, když tyto výdaje odhadnu na 30 000 Kč/měsíc. Opravdu, nemám nejmenší představu, ale připadá mi to jako přehnané číslo.
Ale i tak, počítejme s ním. 72 000-30 000 = 42 000 Kč čistý výdělek za 6 žáků. Teď je otázkou: běžně prý autoškola trvá 6-8 týdnů, což není 1 měsíc. Pakliže tuhle částku vydělím 2, abych tyto žáky rozložila do 2 měsíců, vychází mi 21 000 Kč/měsíčně, což není úplně přesné, protože jsem podělila i nájem, ale dejme tomu 19 000 Kč. I tak je to víc než dost, nemluvě o tom, že pokud tyto žáky rozdělím do 2 měsíců, vychází mi měsíčně cca. 70h práce, což vytváří mezeru pro nabírání dalších žáků, pořádání rychlokurzů apod. Takže za mě dobrý. Jen aby se lidé hlásili. V mém okolí se to sice autoškolami jenom hemží, ale na druhou stranu všechny přežívají a jedna bude kvůli důchodu končit, což mi dává perfektní příležitost zaplnit vzniklou mezeru.
A teď plán obecně. Jak všechno skloubím? Vymyslela jsem to takhle:
- Někdy v roce 2023 odjedu do ČR a začnu tam pracovat jako zaměstnanec. Za vydělané peníze z Anglie splatím dluh, pořídím si auto, dozařídím dům a zbytek si nechám. Očekávám, že mi zbude kolem 300 000 Kč.
- Zatímco budu pracovat jako každý normální člověk, začnu hledat chatu ke koupi a jezdit na prohlídky. Až najdu tu pravou, pořídím ji na hypotéku a během práce se vrhnu/vrhneme do rekonstrukce. Jakmile bude vypadat hezky, nabídnu ji na internetu k rekreačním pobytům. Hypotéka by mi měla vyjít na cca. 10 000 Kč měsíčně po dobu 15 let, takže by spolkla zhruba týdenní pobyt v chatě. Samozřejmě nebude vytížená 365 dní v roce, takže spíš počítám, že si bude první roky vydělávat sama na sebe a nic moc navíc z ní nepoteče. Ale je to investice do budoucna.
- Potom záleží na chatě. Buď na sebe začne vydělávat, tím pádem podám výpověď a vrhnu se do autoškoly, anebo budou začátky pomalejší, nebude se moc dařit a budu muset doplácet hodně z hypotéky. V tom případě odjedu ještě na rok do Anglie, kde přece jenom vydělám trochu jiné peníze, a o nájemce v chatě se zatím bude starat za příspěvek rodina.
- Splním si cíl investiční nemovitosti a vlastního podnikání.
- (pořídím si psa)
Zní to dobře a celkem snadno. Uvidíme, co všechno se po*ere, anebo jestli si za pár měsíců celý plán nerozmyslím :).
