Jak jsme kupovali pozemek

Přišlo to rychleji, než jsem plánovala, protože napřed jsem v Anglii šetřila na farmu. Z nejméně 3 hektarů se stal v mých představách hektar s několika kozami, husami a slepicemi. Postupem času jsem i ten hektar rozpůlila a místo o rekonstrukci jsme začali uvažovat o stavbě mobilního domku. Což o to, byla by to novostavba, ale ty rozměry! Tehdy jsem si ale říkala: proč ne, vždyť v Anglii bydlím na 7 m2. Jenže Anglie je dočasná, pro trvalý život by to chtělo větší prostor… Ale vždyť novostavby jsou tak drahé!

Na onom půl hektaru se ještě pořád měly pást kozy a slepice. Odmítala jsem se jich vzdát. Jenže po debatě s mámou, kdy jsme se i pohádaly, jsem začala uvažovat, k čemu vlastně ty kozy potřebuju. Vždyť se o ně člověk musí neustále starat. Nemůže odjet na dovolenou. Musí kupovat seno, když nemá dostatečně velký pozemek. A pro co? Pro sýr, který si nakonec můžu koupit na farmě? Začalo mi připadat hloupé, že jsem chtěla kvůli sýru obětovat svou svobodu, a tak jsem nakonec slevila na minimální velikost pozemku 2000 m2. Pro představu, náš starý dům má pozemek 500 m2 a novostavby teď musí mít minimálně 700 m2. Na pěti stech metrech máte dost prostoru na záhonky, skalky, vydlážděný vjezd s pergolou a trávník, který sekáte půl hodiny. 2000 metrů jsem chtěla kvůli větší produkci vlastní zeleniny, slepicím (kterých jsem se nevzdala), spoustě ovocných stromů a celkově pro více možností a méně sevřený pocit.

Starý pozemek s domem – velikost pozemku bez domu je něco přes 500 m2.

Na nový pozemek jsem samozřejmě potřebovala méně peněz než na farmu, ale pořád jsem měla nějakých 750 000 Kč, což na tak velký pozemek nestačí. Jenže tu s námi byl covid, který mi trochu urychlil plány. Kamil mě totiž neustále strašil finanční krizí, kterou virus vyvolá, a ačkoli jeho temné prognózy většinou ignoruji, představa, že přijdu o tři čtvrtě milionu, mě přece jenom začala nahlodávat. Možná proto, že jsem ještě nikdy na účtu tolik peněz neměla, a čím víc jich tam bylo, tím jsem se o ně víc strachovala. Vždyť je to jenom blbé číslo, říkala jsem si, a je to pravda. Nemusí se nic stát, nemusí nastat finanční krize, můžu vypadat jako konspirační teoretik nebo posera. Ale v případě, že by krize nastala a já o všechno přišla, bych vypadala jako debil. Nikdy bych si to neodpustila. Všechna těžká práce, stresy a čas v práci by přišly vniveč. Proto jsem se rozhodla začít hledat pozemek, i když na něj nemám.

Což o to, na pozemky jsem se dívala i předtím. Zkoumala jsem sreality a občas stránky realitek, které se mi líbily, od dubna jsem ale začala dávat inzeráty na servery, jako je hyperinzerce, nebo na různé FB skupiny. Odpovědí bylo jako šafránu, a pokud se mi neozval realitní makléř, odpověděl mi člověk, který s pozemky kšeftuje. Všechny navíc byly na sever od nás, zatímco my chtěli na jih. Stačilo by 5 km jižněji, a hned bychom měli o tři stupně tepleji.

Protože nabídky stále nepřicházely, odhodlala jsem se k nejtěžšímu kroku, a to umístit inzerát na FB stránku našeho města. A tam jsme konečně obdrželi odpověď, na kterou jsme čekali. Slunečný pozemek na jih, jen kousek od našeho města, ale na vesnici, daleko od sousedů, a navíc jen pár set metrů od zříceniny hradu. A velikost? Soubor tří pozemků dával dohromady přesně 2000 m2.

A jak jsme ho koupili? Trvalo to dlouho. Napřed jsem na konci května přijela do ČR, abych se na něj také podívala, potom jsme dlouho čekali na vyjádření úřadu, že se tam může stavět. Přes měsíc jim trvalo zpracovat, co já měla vygooglené za dva dny. Napsali nám, že pozemek je stavební, ale musí se tam vyřešit vyjmutí ze Zemědělského půdního fondu, ale protože se pozemky nalézají z 99 % v nejmenším pásmu ochrany, nebude to problém. Další problém ale bude s památkáři – paradoxně ne kvůli zřícenině, nýbrž kvůli sousedům po levici a jejich roubence. Je tam požadavek pro přízemní dům s valbovou střechou antracytové barvy, což nám nevadí, protože jsme chtěli bungalov a antracytová barva teď frčí. Uvidíme, jestli nebudou klást další požadavky, třeba ohledně dřevěných oken tak jako u našeho starého domu. Ale věřím, že ne.

Jakmile jsme dostali tenhle papír, kontaktovala jsem právničku a začali jsme s prodejcem aktivně jednat. Během 14 dnů jsme měli podepsané smlouvy a hned nato jsem poslala peníze na účet shovatelky. A jak že jsem si to mohla dovolit? Ještě jsem něco našetřila, ale mohla jsem uvolnit pouze 900 000 Kč a zbytek jsem si musela půjčit od bratra. Naštěstí se ten půlrok, co byl v Anglii, opravdu činil.

Chvíli po odeslání peněz jsem se vrátila do Anglie, ale ještě předtím jsem vyřídila plnou moc, aby za mě mamka mohla vyzvedávat dopisy a jednat s úřady. Ještě totiž trvá, než úřad provede změnu vlastnického práva, a potom mamka musí podepsat předávací listinu. Nový dům (ne mobilní) nám za výhodnou nabídku postaví bratranec – buď příští rok, nebo ten následující, záleží samozřejmě na úřadech. Tak či onak, to nejtěžší už máme za sebou. O zbytek se již postarají druzí.

A stejně, nejtěžší je najít pozemek, kde bude stát dům, protože dům jde přestavět, ale místo se nezmění.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.