V zimě jsem se rozhodla začít si pěstovat vlastní zeleninu. Vedl k tomu stesk po Česku a prozření, že bych měla všechny plány, které je možné realizovat v Anglii, ale vyčkávala jsem s nimi do Čech, uskutečnit hned teď. Lépe mi tu uteče čas, a možná mě dokonce trochu opadne depka. A tak jsem mamku poprosila, aby k cukroví, které mě chtěla poslat, připojila i květináče. Že to vyjde levněji, než je kupovat zde. No, nevyšlo, ale měla jsem do čeho dát papriky.
Semínka jsem zasadila do obyčejné hlíny ze zahrady, v níž pěstujeme rebarboru, a spásně čekala na první zelené klíčky. Ty se objevily asi po dvou týdnech, vyrostly z nich takové ty dva úzké základní listy – a šmitec. Ačkoli jsem je měla pod oknem, scházelo jim světlo a nejspíš i teplo. Navíc z té hlíny valézali malí slimáci, které vylákalo teplo a hostina zdarma. Jelikož jsem tam zasadila i česnek (který mi potom zdechl), zjistila jsem, že jeho výhonek slimáky spolehlivě odradí, protože papriky v jeho okolí zůstávaly netknuté. Zajímavý poznatek. Takže když mi zdechl, nalámala jsem výhonek kolem všech zbývajících paprik a slimáci prakticky vymizeli (nebo umřeli). Papriky však stále ne a ne růst a v tomhle stavu vydržely papriky do jara.
To už jsem ale prováděla experiment se salátem. Viděla jsem na internetu, jak odřízli vršek salátu, zbytek položili do sklenice s vodou, po několika dnech přesadili a za pár týdnů měli další salát zcela zdarma. To jsem musela vyzkoušet. Po umístění do vody salát pár dní vypadal nadějně, že možná porostou i nějaké kořeny, protože nové lístky se měly čile k světu. Jenže kořeny nevyrostly a listy uschly. Špatný druh salátu, zřejmě.
Vystřídala jsem asi pět salátů, než jsem zjistila, že v Americe, kde bylo natočeno ono video, prodávají saláty v malém květináčku s kořeny, zatímco tady už řezané. Nejspíš past na spořivé lidi. Ale nevzdávala jsem se a koupila si semínka. Na ebay stála něco kolem libry a je jich tam kolem pěti set.
Semínka jsem zasadila jak do hlíny k paprikám, tak i do speciálního sušeného substrátu. Ten jsem koupila v zahradním centru, kde jsme kupovali i substrát. Za 10 liber 50 ks, takže substrát je definitivně výhodnější, ale viděla jsem na internetu, jak se to malé sušené kolečko po zalití zvětšuje, a prostě jsem to chtěla zažít.
Zajímalo mě, kde semínka vyrostou dřív, a nakonec to skončilo remízou. Jenže rostla jako z vody, navíc jsem jich pro jistotu zasadila víc, takže jsem brzy musela začít řešit problém, kam je přesadím. Za květináče jsem utrácet nechtěla, a tak jsem pozornost začala směřovat velice ekologickým směrem: Prostě využiju plasty, které běžně vyhazujeme do popelnice. Nebude to příliš estetické, ale účel to splní. Navíc bych řekla, že pěstovat salát v květináči je divnější.
Kamil naštěstí hodně pije (vodu) a produkuje velké množství prázdných lahví, takže jsem ho zaúkolovala, ať je nevyhazuje, a spolu s mými lahvemi zdravých džusíků jsem brzy získala poměrně slušnou zásobu, alespoň na přesazení salátů ze sušeného substrátu. Ty v květináči ještě vydrží.
Rozřízla jsem lahve a začala do nich dělat dole dírky, při čemž se ukázala kvalita plastů obou lahví. Zatímco s Kamilovými vodami jsem neměla problém, udělat díru do mých džusíků byl téměř nadlidský úkol.
Dovnitř jsem nasypala univerzální substrát, nahoře udělala dírky a do nich začala sázet sazeničky. Překvapilo mě, jak jsou křehké. Dokonce jsem jednu zlomila.
Namísto misek jsem použila plastové kelímky od játry a kuřecího masa. Naštěstí byly dost velké, aby se do každého vešly dvě lahve, takže všechno krásně vyšlo. Teď už se pyšní na svém typickém místě pod oknem, ale až se oteplí, vynesu je ven. Nemohou se dočkat slunce.
Jen doufám, že jsem lahve neustřihla příliš vysoké, ale myslela jsem do budoucna na kořeny. Budu zalévaz z vrchu a zbytek, co nepotřebují, ať putuje do misky. Na ostatní přijde řada později, až našetřím další lahve a misky. Papriky si už o přesazení vyloženě říkají.
